MUDr. Mgr. Jiří Nezdařil, Mgr. Jan Habanec
Definice nepřetržitého směnného provozu
Nepřetržitý směnný provoz je zákoníkem práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce“ nebo „zákon“) definován jako provoz zaměstnavatele, který je zajištěn nepřetržitě během 24 hodin včetně pracovních dnů, svátků a víkendů a pracovníci se v něm pravidelně střídají. V praxi se mohou vyskytovat různé kombinace směn, nejčastěji se jedná o dvousměnný, nebo trojsměnný provoz, přičemž mezi jednotlivými směnami musí být dodržena zákonná doba odpočinku. Délka jednotlivých směn pak není pro označení provozu zaměstnavatele za nepřetržitý podstatná. Ve zdravotnictví se s tímto uspořádáním setkáváme především u nelékařského zdravotnického personálu (tj. sestry, ošetřovatelé, záchranáři, sanitáři a další), nicméně lze se s ním setkat i u lékařů, zejména tam, kde noční provoz vyžaduje podobné personální zajištění jako denní provoz (např. urgentní příjem).
Pracovníkem ve směnném provozu je z pohledu zákona každá osoba, která se účastní pravidelného střídaní směn a současně má toto uvedeno v pracovní smlouvě nebo v informaci o obsahu pracovního poměru. Není tedy možné, aby pracovník ve směnném provozu docházel např. pouze na ranní směny. Stanovená týdenní pracovní doba pracovníka ve vícesměnném/nepřetržitém provozu činí 37,5 hod. Jelikož práce ve směnném provozu je vykonávána též v noci, je nezbytné, aby zaměstnanec, který má být do směnného provozu zařazen, byl k výkonu takové práce zdravotně způsobilý (nesmí např. trpět epilepsií či depresemi).
Výjimečné a dočasné situace
Co se týče výjimečných situací, tak například vrchní sestra, která není ve směnném provozu a má proto v rámci rozvržení práce stanovenou pracovní dobu 8 hodin denně a výjimečně tzv. „vezme směnu“, kterou se nedaří vykrýt pracovníky standardně zařazenými ve směnném provozu, tak z pohledu zákona není pracovníkem v nepřetržitém směnném provozu, nýbrž se jedná o práci přesčas, za niž však kromě mzdy či platu náleží zaměstnanci též obvyklé příplatky za práci přesčas dále i např. za práci v noci, pokud jsou splněny podmínky. Příplatek za práci přesčas nenáleží pouze v případě, kdy je zaměstnanci za tuto práci poskytnuto náhradní volno. Z pohledu zákona je dokonce možné, aby vrchní sestra (nebo např. sestra z odborné ambulance) měla sjednaný další úvazek na směnný provoz, avšak v případě, že se jedná o pracovní poměr u stejného zaměstnavatele, se musí náplň obou pracovních poměrů lišit.
Pokud zaměstnanec neodpracuje 37,5 hod. týdně, je třeba pátrat, kdo je na vině zkrácení pracovní doby. Tedy zda zaměstnanec porušil svou povinnost docházet do práce (nerespektoval zaměstnavatelem rozvržené směny), nebo se jedná o chybu na straně zaměstnavatele (neměl pro zaměstnance práci, tak mu směny nevypsal). Podle toho se následně odvíjí řešení celé situace, jelikož v případě, kdy zaměstnanec neplní své povinnosti z pracovní smlouvy, může to založit důvod pro skončení pracovního poměru, a to jak klasickou výpovědí, tak okamžitým zrušením pracovního poměru. Ve druhém případě se jedná o překážky na straně zaměstnavatele a zaměstnanci náleží náhrada mzdy/platu.
Na druhou stranu, pokud by změna v charakteru práce zaměstnance, resp. změna ve směnnosti, měla být trvalého charakteru, nelze než doporučit změnu pracovní smlouvy (pokud byl směnný provoz sjednán v pracovní smlouvě) nebo písemné informace o obsahu pracovního poměru, přičemž je opět třeba vzít v úvahu příčinu změny, jelikož např. ztráta způsobilosti pro práci v noci má jiné důsledky než změna rodinných poměrů zaměstnance. Z pohledu zákona je však možné nechat pracovně právní vztah se směnami tzv. doběhnout a tuto změnu provést až s koncem měsíce, což bývá výhodnější z důvodů mzdové agendy.
Důsledky směnného provozu
Při zařazení pracovníka do směnného provozu, a nejen v tomto případě je nezbytné dbát především na to, aby znal rozpis plánovaných směn dostatečně dopředu, tj. z pohledu zákona nejméně 14 dnů předem. V praxi je se nejčastěji setkáváme s měsíčním plánováním, kdy je plán na každý daný měsíc vypracován s předstihem. Jak již bylo uvedeno výše, je při plánování směn nutné zohlednit také minimální zákonnou dobu odpočinku mezi směnami. A nesmíme zapomenout ani na příplatky, především za práci v noci a ve dnech pracovního klidu (tedy o víkendech a svátcích). Všem těmto tématům se budeme podrobněji věnovat v dalších příspěvcích.
Závěrem je třeba mít na paměti, že zákon u nepřetržitého provozu předpokládá pravidelnost a dlouhodobost střídání směn jednotlivých zaměstnanců. Ve zdravotnické praxi je ovšem běžné, že situace vyžadují flexibilní řešení a docházka do zaměstnání tak v průběhu měsíce může ztratit pravidelný charakter. Takové situace zákon sice nepředpokládá, přičemž jsou v praxi s ohledem na specifičnost oboru spíše tolerovány v zájmu zachování dostupnosti zdravotní péče.